Pro poruchy čtení, psaní, pravopisu a matematických schopností se užívá souhrnný název specifické vývojové poruchy učení.
Dyslexie - porucha čtení, kdy je úroveň čtení výrazně nižší než všeobecná inteligence.
Dysgrafie - porucha psaní postihuje písemný projev, který bývá nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena, obtížně je napodobuje.
Dysortografie - porucha pravopisu, nepostihuje celou oblast gramatiky, týká se pouze tzv. specifických dysortografických jevů. Děti nejčastěji zaměňují krátké a dlouhé samohlásky, nerozlišují slabiky dy-di, ty-ti, ny-ni, vynechávají, přidávají, zaměňují písmena nebo celé slabiky.
Dyskalkulie - porucha matematických schopností se projevuje mimo jiné obtížemi v orientaci na číselné ose, záměnami číslic (např. 6-9), záměnami čísel (např. 2008-2800), neschopností provádět matematické operace, poruchami v prostorové a pravolevé orientaci.
Mezi dys-poruchy nepočítáme pomalé osvojování dovedností číst, psát a počítat u dětí vývojově nezralých, u dětí s inteligencí na hranici mentální retardace. Jako poruchu nelze označovat výskyt pouze jednoho z projevů poruch učení, např. záměny krátkých a dlouhých samohlásek.